Březen 2012

Evolett D'Leh (Knihovnice)

30. března 2012 v 12:27
Jméno: Evolett D'Leh
Národost: Italská
Datum narození: 14.06. 2023
Původ: Kouzelnický
Popis: Evolett má černé vlnité vlasy, které jí sahají po lopatky. Měří cca 173 cm. Má celkem silné ruce, jelikož hrála závodně voleyball a díky němu hodně posilovala. Má oválný obličej, plné rty a nahnědlé oči, které jí rámuje nevýrazné obočí.
Často nosí modrou, bílou a černou barvu. Boty nosí podle situace, nejčastěji modré counversky a moderní barevné tenisky. Její styl je tím pádem celkem sportovní, ve voleyballe pokračuje mimo Bradavice.
Vlasy si obvykle sváže do drdolu. Přijde si líp uvolněná.
Je to velmi přátelská a milá dívka, občas až moc arogantní. Je citlivá, hodně se to na ní odráží, protože ji díky tomu v dětství často šikanovali. Nerada se přátelí s lidmi, kteří jsou naivní a arogantní (takže z poloviny se nesnáší sama). Většinou pochopí problémy ostatních, i když někdy s velkou tíhou.
Ráda čte, proto se stala knihovnicí. Nesnáší nudu, kterou zabíjí právě čtením. A opravdu co nemá ráda je, když někdo špatně zachází s knihami. Přijde jí, že by se takhle k sobě lidi nechovali, tak proč ke knihám..?


Merlin

30. března 2012 v 12:21
Merlin, byl to jistě skvělí kouzelník bojující za mír a pomáhající králům mocným a váženým jakými byli i: Vortiger, Artuš nebo Uther Pendragor. Tak se to alespoň píše v legendách, pravda je ovšem jiná. Jako mudlové si vytvořili Bibli tak i kouzelníci mají své báje a tou je i tato o chrabrém a moudrém kouzelníkovi Merlinovi. Prý právě on uspořádal bájné kameny Stonehenche (na které se podíváme v příštím čísle). A dokázal dokonce bez jakéhokoli převraceče času což je proti kouzelnickým zákonům a pravidlům. A podle další pověsti by měl žíti dodnes ve vzdušném sloupu /který sám vyčaroval na popud jezerní paní do které byl zamilován/. Neřekl bych, že sám Merlin nikdy neexistoval, to ne, ale přinejmenším byli dva, kteří se např: shodou jmen, věky sjednotili do jednoho. Tak či onak, na každém šprochu je pravdy trochu že? Jen se nenechte unést klamnými bájemi o čaroději Merlinovi!

Mantichory

30. března 2012 v 12:20
Jak jistě všichni dobře víte mantichory se řadí mezi nejnebezpečnější zvířata na této Zemi. Měli by jste se před ní mít na pozoru, má lidský rozum, ohromnou sílu a zvířecí zuby. Její jméno pochází z perského martikhora což znamená požírač lidí. Z listiny z druhého stolení našeho letopočtu se můžeme dočíst o jejím hrůzostrašném zjevu a jejích činech toto: V Indii žije divoká bestie, silná, odvážná a velká jako ten největší lev: je rudá jako rumělková červeň, chlupatá jako pes a v jazyce Indů se jí říká Martihora. Její tvář však není tlamou zvířete, ale lidským obličejem a má tři řady zubů v horní čelisti a další tři řady ve spodní čelisti: tyto zuby jsou neobyčejně ostré a jsou delší než tesáky loveckého psa. Uši se také podobají lidským, jsou však větší a ochlupené, oči jsou šedomodré a rovněž připomínají lidské oči, nohy a drápy však, jak musíte zvědět, jsou nohami a drápy lva…
A ještě aby toho nebylo málo, má ocas pokrytý jedovatými bodlinami které vystřeluje když jí někdo pronásleduje. Podle očitých svědků se mantichora bez zábran vrhne i na několik poutníků a sama je roztrhá a sežere.
(Mantichora je v mudovských náboženských knihách /Bibli/ pokládána za znamení proroka Jeremiáše. Což je samozřejmě holý nesmysl.)
Tak nebo onak my zde se mantichor nemusíme obávat a můžeme klidně spát.

Cesta Prasinky - Bradavice

30. března 2012 v 12:20
Ráno po Silvestru bylo krušné, ale myslím, že to mohlo dopadnout i hůře. Když jsem se probudila, hned jsem si dala pořádnou sprchu a zamířila z pokoje ven, tam jsem zakopla o flašku s Metaxou, ale jinak se nestalo v podstatě nic závažného. Když jsem došla s bolavou hlavou až na recepci a následně do hospůdky, usadila jsem se na barovou židličku a poprosila o snídani a minerálku, která docela pomohla.
Najednou se vedle mě objevila Karen, a začaly jsme spolu debatovat o tom, jak se dostaneme do Bradavic. Ona se rozhodla jít si sbalit už teď a já jí následovala hnedka po dojezení své snídaně. Na recepci jsem se zastavila protože jsem uviděla noviny a chtěla jsem se dozvědět co je nového ve světě, a když už jsem se k nim natahovala, najednou jsem se zastavila, protože jsem uviděla na novinách nápis - Přenášedlo. Rychle jsem vyběhla do svého pokoje, kde jsem se sbalila, popadla kufr a zamířila na recepci. Poslední věc co jsem udělala bylo to, že jsem odběhla na chvíli na pláž kde jsem si zaplavala v moři, následně jsem se vrátila na recepci se všema se rozloučila, poděkovala za jejich služby a i s kufrem jsem se dotkla novin. Ty mě okamžitě přemístily do Bradavic.
Přistála jsem tvrdě ve Velké síni a začala mi okamžitě být zima. Z vlasů mi ještě kapala slaná voda a já když se podívala na začarovaný strop zjistila, že stále sněží. Rozhodla jsem se že si půjdu vybavil a tak jsem také uvidělaa, ve společenské místnosti jsem uviděla letáček s tím, že je dneska ještě výlet do Prasinek, tak jsem se oblékla a zamířila tam.
Když jsem došla do Prasinek, nikoho jsem ani nepotkala a jenom jsem si zašla na máslový ležák ke třem košťatům. Když jsem vyšla v 7 večer na hlavní třídu, uviděla jsem tam už skupinku lidí Karen, Darren, Pros, Mandy a profesor David Eccleston. Řekl nám, že nás odvede do Bradavic a jelikož nám nic jiného nezbývalo, zamířili jsme všichni za ním k lesu. V lese podél cesty byli sněhuláci, kteří byli podivně vydlabaní a měli v sobě hořící svíčku, když jsme kolem nich prošli, okamžitě svíčky zhasly.
Najednou profesor zvolala sasanka lesní a zamířil kamsi z cesty do lesa a přitom nám řekl, aby jsme je já s Darrenem vedli do školy. On mezitím začal sbírat nejspíš nějaké květiny a my mezitím zůstali na cestě sami. Uslyšeli jsme zahoukání sov a tak jsme raději vyrazili, protože se začalo stmívat. Když v tom jsme za sebou uslyšeli na malou chvilku dusot kopyt!
Nic jsme však neviděli, tak jsme o něco svižnějším krokem pokračovali v cestě dál. Když v tom mě napadlo, že bych taky mohla použít hůlku tak jsem zkusila kouzlo Lumos, ale k mému údivu jenom hůlka zaprskala a zhasla. Ale i ten malý moment, kdy má hůlka svítila jsme mohli všichni vidět velkého vlka krčit se na naší cestě. Pros na něj promluvila a on zavrčel, rychle jsme se všichni přitiskli k sobě a vlk nás začal nejspíš obcházet. Opatrně jsem se ostatních zeptala jestli jsme v zapovězeném lese nebo ne, protože by to mohl být ten vlk, kterého mi ukázal profesor Caastingas. Ale vlk hned jak mě uslyšel silně zavrčel a já se pokusila ustoupit o krok, ale zakopla jsme a spadla jsem na zadek, vlk mě přeskočil a zmizel kdesi v lese.
Rychle jsem se zvedla a jak jsm s Darrenem zaveleli zamířili jsme raději rychle pryč. Před sebou jsme mohli vidět nějaká světlýkla, a všichni jsme zadoufali že už to jsou Bradavice. Najednou jsme uslyšeli hlas profesora a možná že jsme si i trochu oddychli. On nám oznámil, že za námi jde celá smečka vlků, což nám moc nepomohlo v náladě a tak jsme raději všichni zvýšili tempo.
Jakmile jsme došli na konec lesa zastavili jsme se, abychom počkali i na ostatní a když jsem se otočí a podívala se za profesora uviděla jsem za ním nějaký černý stín! Ale když se tam profesor otočil, nic tam nebylo, to bylo dost podivné. Když jsme znovu vykročili najednou nám studentům něco podbrklo nohy a my všichni jsme se rozplácli na zemi. Rozhlédla jsem se kolem dokola, ale nic jsem neviděla o co bych tak mohla zakopnout, pak jsme vyrazili dál za profesorem a spěchali už docela k hradu, který už jsme měli nadosah.
Nakonec se s námi profesor rozloučil a uháněl k hradu jako by mu za patama hořelo, což bylo docela podivné, ale neměla jsem nespíš sílu už nad tím ani přemýšlet a tak jsem jako ostatní zmizela do hradu.

Silvestr ve Svarze

30. března 2012 v 12:19
Poslední den v roce jsem si nejspíš představovala ve větší pohodě, ale tak to prostě stejně vždycky skončí. Asi bych měla prvně napsat jak to všechno bylo.
Na terase hotelu ve Svarze jsme se sešli Karen, Darren, profesor Easy Meester a já. Profesor nám navrhl, že půjdeme někam oslavit konec roku a tak nás vzal do klubu U Zebry! Což je vlastně striptízový klub, kde se hodně tančí, pije a polonahé dívky tancují u tyče a my tam šli s profesorem! Aby toho nebylo málo, profesor zaplatil vstup a následně i všechno pití, co jsme tam vypili.
Nejdřív nás odvedl k volnému stolu, který následně alespoň z půli odhlučnil abychom se vůbec slyšeli a pak navrhl že budeme hrát hru na pravdu. Nejdřív se mě zeptal jestli znám pravidla a abych je řekla, tak jsem řekla vše co jsem věděla a i ostatní verze. Ostatní nakonec souhlasili s tou, že napíše každý 3 otázky a hodí je do klobouku, ze kterého se následně vylosují, nikoho z nás nenapadlo, že by profesor mohl použít Veritasérum. Hned jak vytáhl lahvičku s průzračnou tekutinou hned mi to došlo. Dal nám po prvním nějakém barevném alkoholickém drinku s deštníčkem do dalšího kapku z pravdomluvného lektvaru a my všichni jsme začali hrát...

Karen táhle otázku: Je na škole někdo kdo se ti opravdu líbí? Kdo?
na kterou odpověděla: Ano, například Darren
otázka na Darrena: Po kterým profesorovi/ profesorce by jsi bez váhání šel/a?
na kterou odpověděl nejspíš díky vlivu veritaséra: Profesor Benjamin Thomas

Nastala chvíle, u které jsme se nejspíš všichni zarazili, profesor to zkusil zamaskovat tím že se napil ze svého pohárku...

následující otázka byla na mě: Jak vidíš svoji budoucnost? Dobro nebo zlo?
pro mě byla dost zmatečná a tak jsem na ní odpověděla: No jestli jsem to pochopila dobře... Vidím svou budoucnost po poradě s profesorem že budu Démonologem, takže spíš dobro
další otázka, která byla vylosována pro profesora byla: Jsi upřímná/ý v otázkách o tvém osobním životě?
a on odpověděl: Ne, nejsem. Nikdy jsem nebyl a zjevně nikdy nebudu
Karen si pak vylosovala: Láska nebo "radovánky"
a odpověděla: Radovánky! Na lásku nám času dost
jako další si losoval Darren: V kolika si se poprvé opil? Pokud ano, proč?
jeho odpověď: Buhužel, jsem ten "slušňáček" takže nikdy... A otázka proč mi zní pitomě, proč se asi opíjí? Buďto z žalu nebo ze zábavy
dále jsem si losovala já a vytáhla jsem si otázku: Profesor kterého nesnášíš?
moje odpověď po pravdomluvném lektvaru: Z bradavic není, ale je to z mého domova. Učil mě jeden učitel na klavír, nesnášela jsem ho, protože mě nutil hrát stále do kola Rachmaninova. Ale v bradavicích zatím nikoho nemám přímo že bych ho nesnášela.
předposlední otázka byla na profesora: Co by si raději, strávil celý den v tomto strip klubu se striptérkami. Nebo seděl ve škole?
a jeho odpověď, která všechny pobavila: Teď asi budu působit jako dokonale nezodpovědný úchyl ale... Co by si raději, strávil celý den v tomto stript klubu se striptérkami. Nebo seděl ve škole? ... Já volím první možnost.
poslední si vylosovala Karen a ta dostala otázku: Z čeho máš největší strach?
její odpověď zněla: Z toho že mě někdo blízký zradí. A z pavouků, ale jen teď chlupatých

A tím se zakončila tato hra na pravdu. Ale tím večer určitě neskončil spíš začal, profesor měl nějakou neodkladnou práci a nás tam nechal, po jeho slovech ať pijeme že to za nás "zatáhne" jsme toho nejspíš plně využili. Nejdříve jsme šli tančit a pak s Karen odnesla flašku s broskvovou vodku a já jsem si odnesla pětihvězdičkovou Metaxu a tam si dala ještě 2x dvojité Martini a k tomu jeden Beton. No dál už bych to nejspíš neměla vypisovat dopodrobna, protože si na zbytek nepamatuji, ani nevím jestli byl nějaký ohňostroj...
Šťastný nový rok!

Vánoční věštění

30. března 2012 v 12:19
Když jsem přišla do Velké síně, bylo už dávno po deváté hodině večerní, ale přesto jsem uviděla u stolů sedět Karen, Darrena a u profesorkého profesora Coulbyho. Hned jak jsem si sedla k nebelvírskému stolu a pustila se do jídla, uslyšela jsem profesora se ptát, jestli náhodou nemá být nějaké věštění, když jsem mu odpověděla, že jsem ho nejspíš propásla, protože mělo být v půl deváté tak on okamžitě zareagoval, že bychom mohli zkusit nějaké lidové věštící tradice. Seběhl od učitelského stolu a usadil se k mrzimorskému, ke kterému jsme následně všichni zamířili.
Nejdříve jsme zkusili rozkrajovat jablka, profesor, Karen i Darren uviděli hvězdičku, ale já jsem tam měla něco jako napůl hvězdičku a napůl křížek. Jak nám profesor vysvětlil, objeví-li se hvězdička, tak to znamená štěstí, ale pokud kříž, tak to prý má znamená smrt nebo vážné onemocnění, takže já to budu mít něco napůl.
Následovala tradice s rozlouskáváním vlašských ořechů, které měli říct v podstatě něco podobného, jak nám profesor řekl, tak je-li černý vnitřek ořechu předpovídá neštěstí a smutek, zdravý ořech pak radost a štěstí. Můj ořech byl zdravý, stejně tak jako profesorův.
Po této věštící tradici jsme se pustili do další, při které se do skořápek z vlašských ořechů dá svíčka a to se pak pustí na vodu, profesor nám řekl, že plavba lodičky předznamenává životní dráhu toho, kdo ji vyslal. Když dlouho svítí, čeká vás dlouhý a šťastný život. Jestli se lodička pustí na volnou vodu, vydáte se do světa, drží-li se při břehu, zůstanete příští rok doma. Pokud se lodička převrátí nebo plamínek zhasne, může vás potkat nemoc. Poté jsme začali tvořit naše "lodičky", které jsme následně dali na vodu a sledovali, co se s nimi bude dít. Mezitím jsem se dozvěděla, že podle prvního člověka, kterého v tento den potkáme, se dozvíme, jestli budeme mít nový vztah, novou lásku, podle profesora pokud jako prvního uvidíme muže, tak to znamená novou lásku.
Další z Vánočního věštícího způsobu jsme se dozvěděli o věštění ze spirály jablka, které by mělo říct, jaké je počáteční písmeno životní lásky.
Tím vlastně vánoční věštění skončilo, ale před tím, než jsme všichni odešli spát, jsme se začali bavit o tom, kde bude výlet, čím se pojede a že odjezd se posune až na pátou hodinu, abychom si stihli sbalit a uklidit.

Zimní slunovrat

30. března 2012 v 12:18
Zimní slunovrat
Když jsem ten den došla do síně, bylo už docela pozdě, protože akce byla v plném proudu, ale nejspíšbych vám aspoň mohla říct, co se pak dělo zajímavého. Když jsem si sedla k nebelvírskému stolu, zrovna do Velké síně dorazilo pět postav v černých kápích, jedna byla hubená a šla v čele skupinky, a další čtyři byli spíš robustní. Z těch postav šlo už od začátku nějak strach, když nám ta hubená postava však řekla, abychom vytvořili věnec, bylo to docela fajn, až na to, že ta hubená postava používala ty ostatní jako loutky, pomocí kletby Imperio!!! Když jsme dodělali věnec, odnesli jsme ho ke kruhovému stolku, který stál na jakémsi pódiu. Ty "loutky" dostali za pokyn zavřít dveře, a tím pádem i odešli z VS. Zůstali jsme s tou hubenou postavou sami v síni.
Začal mluvit o zimním slunovratu a pak řekl: V nejtemnější noci a v mrazivém čase přijímám tvé tajemství. Slunce dnes ztratilo svou sílu a ty jej ukrýváš v podzemí. Zítra se však znovu narodí a přinese nový život. Kolo roku se zastavit nedá. Chci oslavit tvou moudrost a přivítat noví slunce... když to dořekl, vytryskl z něj najednou zlatavý pramen energie, která se změnila u stropu velké síně v nějakou kouli. Následně nás vyzval, abychom řekli také něco podobného a tak jsem řekla první co mě napadlo: Dnes jest nejdelší noc v roce, tak tmavá, že se může zdát že už slunce nikdy neuvidíme. Avšak zítra se objeví nové, silné. Proto bychom tě tímto chtěli dnes přivítat.... Ze mě také vytryskl stejně jako z něj proud zlatavé energie a připojila se k té jeho. Poslední, kdo něco takového vymyslel byla Alexis a ta řekla: Dnešní den je významný. Dnešní noc je nejdelší v roce. Myslíme si, že slunce neuvidíme, ale ono se zase zítra objeví a bude silné.... Stejně jako u té postavy a u mě z ní vytryskla energie, která se připojila ke kouli.Postava si následně něco zamumlala a ta koule plná zlaté energie se k němu přiblížila a on jí jakoby snědl. Pak řekl, že bychom se mohli jet projet a s tím odešel z VS a já s Alexis zamířila k molu, kde jsme na něj měli čekat.
Když jsme tam došli, nikde nikdo, což bylo docela divné, najednou jsme uviděli zdálky přijíždět červené sáně, které nikdo netáhl (jak jsme se pak dozvěděli, táhli ho testráli). V sáních už seděla ta postava s modrými plamínky ve sklenici, které hřály. Když jsme nastoupili do sání, okamžitě se rychle rozjeli! Zeptaly jsme se ho, kdo je a on řekl že je Theodo-ehm-David... To nás nejspíš docela dost zarazilo, jak se někdo přeci může takhle přeřeknout ve jménu!
Řítili jsme se po stráních a pozemcích Bradavic a diskutovali o tom, jestli všichni lidé po bodnutí vykrvácí a zemřou stejně, což bylo dost morbidní téma a to mi na jistotě určitě nepřidalo! Po chvíli si sundal ten svůj plášť a pod ním se ukázala tvář s hranatým obličejem, hnědé rozčepýřené vlasy, husté černé obočí, velké a poněkud vykulené hnědé oči, větší a úzký nos a hezky vykrojené, souměrné rty a několikadenní strniště na tváři. Už od prvního pohledu mi ten muž někoho připomínal, ale nějak jsem si nemohla vzpomenout koho! Pak jsme se ho zeptali, jak se vůbec dostal do Bradavic, že jsme ho tu ještě nikdy neviděly a on nám odpověděl!! : Momentálně odpočívám v saních, před pár dny jsem utekl z Azkabanu. Víte, oni vám tam seberou hůlku, takže nemůžete kouzlit, s kouzly by bylo docela snadné vyrazit dveře a zdrhnout, takhle máte jen mudlovskou lopatu, kterou vám tam propašuje vaše neschopné dvojče a vy máte kopat do betonu, který není ani beton, pak skočit do ledového moře a snažit se nedostat křeč a doplavat z obranného pásma pevnosti, protože tam mají zakázané přemisťování, což jejím zaměstnancům nevytváří zrovna úsměv na tváři. Vlastně ne, to jsem se spletl. Byl jsem teď nějaký čas v Americe, kde jsem si dělal rekvalifikaci a teď jsem se rozhodl, že se podívám do Bradavic a zkusím učit bylinky, proto jsem si dělal rekvalifikaci, ale možná podnikání by bylo pro mě lepší, no uvidím..... Co to má znamenat proběhlo mi v hlavě a celá jsem se otřásla. To přeci nemohl být vtip, z tohohle si lidé nestřílí nebo ano?
Mé obavy se ještě víc prohloubily, když řekl, že byl v americké válce... Což mi nějak nesedí a pak následně začal mluvit o Voldemortovi, jako by ho znal osobně! Když najednou sáně zastavili a on řekl, že jsme zpět. Buď jsem nepochopila jeho humor, nebo nevím... Ale pokud mluvil pravdu, uvidím ho na bylinkářství!

Cesta do Svargy

30. března 2012 v 12:18
Dnes, den po štědrém dnu jsme měli možnost jet na výlet. Nikdo nám však neřekl kam, takže sbalit si věci bylo dost zajímavé! Sraz byl u jezera, proto jsem se musela pořádně obléct, aby mi nebyla zima, popadla jsem svůj kufr a zamířila k jezeru. Když jsem tam došla, stál už na molu pan ředitel a hned jak jsem došla k němu uviděla jsem od školy proudící další studenty Alexis, Karen, Darren, Amy, Mandy. Sešlo se nás tedy poměrně hodně a hned jak všichni tak nějak došli, uviděli jsme blížící se loď, která jela doopravdy rychle. Pan ředitel nám řekl, že jakmile překročíme pozemky bradavic, už nesmíme kouzlit, což se dalo tak nějak čekat.
Když loď dorazila k molu, z vrchu se sesunul provazový žebřík, který jsme museli zdolat. Samozřejmě naše kufry na to nebyly moc stavěné, proto jsme si museli pomoct pomocí kouzel. Když už jsme byli všichni na palubě, loď se okamžitě rozjela po jezeře. Jakmile jsme byli kdesi mezi skálami a škola už nebyla vidět, všimli jsme si velkého víru, který byl ve vodě. Ředitel nám nařídil, abychom se pevně drželi, což jak jsme zjistili bylo docela nutné, všichni jsme se pevně drželi, jenom Mandy asi sklouzla a tak jsme jí viděli jak jí vír najednou vcucává!
Všichni jsme zalapali po dechu, ale ředitel jedním pohybem hůlky vyslal k ní nějaké světlo, které jí chytlo za kotník a vtáhlo zpět na loď. Všichni jsme si oddychli a pak jsme jen viděli jak projíždíme tunelem, který končil někde v moři (jak jsme poznali po stříknutí vody).
Chvíli nám všem trvalo, než jsme se tak nějak vzpamatovali a zjistili, že jsme někde v 30 stupňovém vedru. V dálce jsme měli možnost zahlédnout pláž a s tím jsme se dozvěděli že se nacházíme v Karibiku!!
Jakmile jsme dorazili k molu, uviděli jsme písčitou pláž a všichni jsme spěšně slezli dolů. Pak pan ředitel začal s popisem toho, kde to vlastně jsme. Dozvěděli jsme se, že jsme na Poseidonově pláži, která se rozprostírá široko daleko. Tato pláž se vyskytuje v jedné nově otevřené kouzelnické vesnice. Jméno této vesnice zní Svarga což je označení pro několik hinduistických nebeských světů na vrcholku hory Méru. Jejich centrem je město Amaravatí, kde ležel Indrův palác, obklopený zahradami. V nich roste bájný strom se zlatou kůrou a žije božská kráva Surabhi. Ve Svarze sídlí všichni hlavní védští bohové. Svarga má zatím jednu hlavní ulici a tři vedlejší, najdete tady různé obchody a služby. Jelikož to je však otevřeno krátce, je možné že jeden den bude nějaký obchod zavřený a druhý den už otevřený! Svarga je oficiálně otevřená asi měsíc, ale lidé, co si tu koupili a postavili domy, tak ti tu žijí už delší dobu.
Dostali jsme dokonalé ubytování, kde bylo na náklady školy vše zajištěno. Bydlelo se po dvojících, kluci a holky samozřejmě zvlášť!

Bruslení

30. března 2012 v 12:18
Dnes, na Štědrý den bylo v plánu jít bruslit. Byly tři hodiny odpoledne a na pozemcích se sešlo docela dost lidí jako například Rebecca, Alexis, Karen, Amy, Lily a já. Což bylo poměrně dost v porovnání s některými dny, možná to bylo tím, že tento den si udělali všichni volno nebo prostě měli náladu si jít zabruslit. Najednou se na pozemcích u jezera objevila profesorka Satternix s velkým pytlem, ve kterém nesla brusle, které jsme si mohli vypůjčit. Než jsme si je však obuly, řekla nám profesorka, že se SNAD nevykoupeme! Což mě ani moc nezarazilo, protože vím, že ne zrovna dlouho mrzne. Ale nakonec jsme stejně všichni na ten led naskočily, abychom si mohly zabruslit. Profesorka pak švihla hůlkou a všechen sníh, který byl na ledu jezera se najednou zvedl a pak dopadl někde u stromů na zem na pořádnou kupu tak, že se na ledu dalo naprosto perfektně bruslit.
Všichni jsme se začali různě projíždět, někdo se s někým zapovídal a někdo si prostě jenom bruslil sem a tam jako já. Pak najednou jsem si všimla, stejně tak jako ostatní, že se nám za bruslema dělá čára, dle naší koleje. První co mě napadlo bylo, že napíšu nějaká slova, ale když jsem se po chvíli koukla za sebe jak mi to jde, zjistila jsem že ty čáry pomalu mizí, takže jsem toho docela rychle nechala
Po chvíli nám všem začala být už trochu zima, takže chtělo něco na zahřátí, proto profesorka přičarovala několik horkých máslových ležáků, které jsme do sebe hned všichni vyklopily. Následně jsme se všichni celý promrzlí přesunuly do hradu, kde jsme po hodně dlouhé době pořádně rozmrzly.


Havraspár 13| Mrzimor 16| Nebelvír 11| Zmijozel 18|