Madelaine Blackwood

8. června 2013 v 18:29 |  Profily

Jméno: Madelaine Annika Blackwood
Datum narození: 27. 10
Národnost: Britská
Původ: Poloviční

Hůlka: 12 a čtvrt palce dlouhá hůlka ze šípku s vlasem víly
Bubák: Tma
Patron: Panda červená

Bývalá kolej: Nebelvír

Popis:
Madelaine navzdory tomu, že měří nějakých 173 centimetrů, působí jemně a křehce. Má štíhlou postavu, ale každému, kdo se na ni podívá, musí být na první pohled jasné, že nikdy aktivně nesportovala. Nemá žádné svaly, má útlá ramena a u mužů automaticky spouští ochranitelské sklony.
Její obličej je spíše obdélníkového tvaru. Má světlou a jemnou pleť, která se však na sluníčku nespaluje a chytá lehce bronzové odstíny. Má jen několik pih a většinu z nich na čele.
Veliké tmavě hnědé laní oči jsou většinou první, co zaujme pozornost. Jsou hluboké a plné zvláštní nevinnosti. Dokáží ale odrazit spoustu pocitů, zejména těch negativních - strach, úzkost. Dalším výrazným prvkem v její tváři jsou rty, které však nedosahují takové výjimečnosti.Má nádherný úsměv, který dokáže rozzářit i oči.
Uši ji nikdy moc neposlouchaly a od zbytku hlavy trochu odstávají, to ale ničemu nevadí, protože jsou povětšinou zakryty vlasy. Ty jsou husté a hnědé. Kdysi se stáčely do prstýnků, ale vlivem česání se z nich stávají spíše vlny. Nosívá je buď rozpuštěné, nebo smotané do drdolu. Jako malá zbožňovala věnečky z pampelišek a sedmikrásek, a tak si i teď do nich někdy ráda vplete pár malých kvítků.
Nejraději si obléká šaty a sukně, ale nosí na sobě téměř cokoliv. Nejčastěji sáhne po bílém tričku, které doplní třeba červenými kalhoty. Nepotrpí si na žádné blyštivé ozdoby, takže jediné šperky, které nosí, jsou maličkaté náušnice.



Povaha:
Nesmělá a skromná, to jsou hlavní dvě slova, která by většina lidí použila k její charakteristice. Madelaine je introvert jako poleno. Je upřímná, ale domnívá-li se, že by pravdou mohla někomu ublížit či ranit jeho city, nechá si ji raději pro sebe. Nemá ráda lež a tak raději mlčí. Okolí o ní říká, že je málomluvná, což je pravda. Nemá potřebu sebeprezentace a tak raději mlčky sedí a poslouchá druhé, než aby sama razila vlastní názory. Od zmizení tatínka moc nezpívá, ale zaslechne-li ji přeci jen někdo, jak si brouká, a uchýlí se ke chvále, skromně klopí oči a snaží se co nejrychleji zmizet.
Osloví-li ji někdo druhým jménem, reaguje na to nejprve zmateně, pak smutně, a pak se nevysvětlitelným způsobem rozjede.
Dokáže si jít tiše za svým, a když něco začne, dělá cokoliv pro to, aby to také dotáhla do konce. Občas působí trochu chaoticky a zmateně. Někdy si ve světě připadá ztracená.

Životopis:
Pochází z chudé umělecké rodiny. Narodila se 27. října ráno šťastnému páru Margaret a Patricku Blackwoodovým. Maminka Margaret pocházela z kouzelnické rodiny a byla operní zpěvačkou, tatínek byl mudla, avšak velmi nadaný houslista. Rodinná idylka neměla dlouhého trvání a vše se změnilo, když jednoho jarního dne, kdy byly Madelaine dva roky, Margaret náhle zemřela. Protože byla Madelaine tehdy ještě malá, na svou matku si moc nepamatuje. Vyrůstala tedy s tatínkem, kterého nadevše zbožňovala. Pro něho byla jeho dcera tím nejcennějším, co měl a dával jí to patřičně najevo. Jen málokdy ji nechával doma samotnou a brával ji s sebou na cesty, potřeboval-li někam odcestovat s orchestrem, ve kterém hrál. Byl to také on, kdo jí našel soukromého učitele zpěvu. Tím byl charizmatický mladý muž s nádherným hlasem, do kterého byla malá Madelaine platonicky zamilovaná po dlouhé tři roky, co ji učil zacházet s hlasem. Neřekl jí jinak než jejím druhým jménem, na které je od té doby zvlášť citlivá. V devíti letech se poprvé projevily její kouzelnické vlohy zděděné po mamince a přibližně v té době její otec zmizel. Šlo o jednu ze vzácných chvil, kdy nevzal svou dceru s sebou, když jel za prací a už se nevrátil. Po jejich autobusu se dlouhá léta vedlo pátrání, které však bylo bezvýsledné.
Madelaine žila nějaký čas u babičky, která se však o ni nemohla kvůli vysokému věku starat dlouho, a tak byla umístěna do dětského domova. Tam se dál chvíli věnovala zpěvu, ale svého soukromého učitele již nikdy nepotkala. Zatímco jako malá zpívala každý den a měla radost z toho, když se mohla předvádět před druhými, ve svém novém domově si spíš jen pobrukovala sama pro sebe, když měla pocit, že ji nikdo neslyší.
Krom občasných návštěv své babičky neměla v dětském domově žádné hosty, kteří by se přišli podívat, jak se jí daří. Jednoho dne se ale objevil muž, na kterém bylo na první pohled něco zvláštního. Pověděl jí o tom, kdo je a že v Bradavické škole čar a kouzel mají pro ni místo. Domluvil vše s místní ředitelkou a přenechal Madelaine patřičné instrukce.
Koncem srpna si tedy sbalila své věci a vydala se s pečovatelkou do nedalekého Londýna. Tam se již sama podle rad vydala k Děravému kotli, kde se ubytovala. O týden později již seděla ve spěšném vlaku, který mířil do Bradavic. Tam byla zařazena do Nebelvíru. Zamilovala si přeměňování, ve kterém celých sedm let prospívala na výbornou. Od prvního okamžiku však věděla, že létání nebude nic pro ni. Nemá ráda famfrpál ani jako sport, na který by se dívala a dává přednost kouzelnickým šachům.
Na prázdniny se vždy vracela do dětského domova, kde všechny děti zajímalo, kde tráví celý školní rok. Věděla, že nesmí nikomu nic říct a neřekla by jim to, ani kdyby mohla.
Po ukončené studií si odstěhovala z domova zbytek svých věcí a z peněz, které zdědila po babičce, která mezitím zemřela, si koupila malý byt v okrajové části Londýna. Nějaký čas, byly to necelé dva roky, pátrala sama po svém otci, avšak stejně bezvýsledně, jako kdysi policie. Nakonec se rozhodla přihlásit se na Emrysovu akademii čar a pokračovat ve studiích přeměňování. Nepřestala doufat, že někdy znovu najde jak svého otce, tak bývalého učitele.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Havraspár 13| Mrzimor 16| Nebelvír 11| Zmijozel 18|